Rozhovor: NIKOLAS

22. ledna 2012 v 14:00

Vítejte u rozhovoru s vášnivou cestovatelkou a studentkou indonesistiky Nikolas, která bloguje na adrese

http://nickii.blog.cz



Na blogu nyní působíš pod přezdívkou Nikolas. Avšak po hlubším prozkoumání jsem zjistila, že jsi nějakou chvíli vystupovala pod přezdívkou Nikolka, později jako Yvonne S. C... Proč došlo k těmto změnám?
Já jsem hrozně nerozhodný člověk a taky moc neoplývám nápady, takže mi vždycky hrozně dlouho trvalo vymyslet něco "originálního". Po nesmyslné Yvonne S. C. (kterou jsem mimochodem vymyslela ve snu a nemělo to se mnou nic společného) jsem zjistila, že nejlepší bude nic neskrývat a použít právě tu přezdívku, která se mnou jde už hezkých pár let a která nejlíp ukáže, jaká vlastně jsem.

Pamatuješ si, kde ses poprvé dozvěděla o blogování? Jak ses k němu dostala?
Na blogovací začátky už radši moc nevzpomínám, ale poprvé jsem se dozvěděla o blogování od kamarádky, která si svůj blog založila o nějaké celebritě. Tenkrát jsme od sebe bydlely dost daleko, tak jsme svoje blogy braly jako komunikaci. I když jsme obě jen spamovaly, kopírovaly a neuváděly zdroje.

Netajíš se tím, že kdysi tvůj blog vypadal úplně jinak. Udělala jsi tlustou čáru za minulostí a smazala všechny staré články, nebo si je uchováváš "na památku"?
Smazala. Mockrát jsem četla názory, že je to součást blogové minulosti, a tak by se staré články mazat neměly. Jenže já jsem se rozhodla zveřejnit svou identitu, ukázat lidem fotky, kdo jsem… A nikdy nemůžu vědět, kdo na můj blog přijde. Nerada bych se pak dozvěděla, jaké hrůzy si někdo ze známých / ze školy přečetl.

Jsi blogová pamětnice, tvůj blog vznikl v květnu roku 2006. Vnímáš nějak zásadní změny, které se v blogovém světě udály? Je něco, co ti z minulosti chybí?
Ani si neuvědomuju, jak dlouho vlastně bloguju. :) No nejzásadnější změnou pro mě byl okamžik, kdy se nám sem "vetřela" ona úžasná a dokonalá bulvární televize. Myslím, že od té doby šlo pár věcí dost z kopce. Třeba některé články na Srdci blogu, které dřív bývaly vážně super, se změnily v jednu velkou reklamu. Je to samá propagace webů a já nevím, co všechno. Ale ta úžasná komunita, kterou jsme byli dřív, se pomalu vytrácí.

Jak vidíš budoucnost svého blogu?
Po pravdě špatně. Už poslední rok jsem nějaká líná psát články, takže se někdy stane, že i tři týdny nesesmolím žádnou novinku. Ale ráda bych se do toho zase dostala a vedla svůj blog trochu konkrétnějším směrem, než tak obecně jako teď.

Sleduješ blogové dění okolo?
Občas si zajdu na Srdce blogu, i když už ne tak často, jako jsem chodívala dřív. Sleduju taky téma týdne a někdy na něj i něco sama napíšu. Jinak ani moc ne, není na to čas.

Trávíš více času psaním vlastního blogu nebo čtením cizích blogů?
Dřív jsem spíš psala a trochu četla pár vyvolených. Ale teď denně přečtu několik článků a vlastní napíšu až tehdy, kdy začnu mít opravdu výčitky, že jsem líná. :)

Je někdo, koho bys z blogového světa chtěla potkat i osobně?
Mám pár tipů. Všechny tři slečny jsou hrozně fajn a píšou skvěle. Ale na druhou stranu nevím, jestli bych se chtěla osobně sejít. Jsem totiž docela nespolečenská, takže osobní kontakt vlastně ani nepotřebuju. Krom toho bych se bála, že se setkání třeba nepodaří a že si zkazím iluze.

Jsi členkou Autorského blogu. Zapojuješ se do jeho dění?
Jo, pravidelně si říkám, že už konečně musím poslat fotku k tématu. Nikdy to ale nestihnu. :) Taky čtu o všech nových členech a sem tam nějaký další článek na stránkách Klubu.

Velkou součástí Tvého blogu je rubrika s názvem Cestopisy. Kdy ses poprvé v životě dostala do zahraničí a kam to bylo?
Poprvé to bylo Chorvatsko s mámou, bráchou a naší známou s dcerou. Bylo mi asi jedenáct a byl to skvělý zážitek, protože jsem poprvé viděla moře. Ale když nepočítám vyplácnutí u moře s rodiči v Chorvatsku a pak Řecku, byla to Anglie, kam jsem poprvé letěla sama letadlem.

V roce 2007 jsi strávila měsíc u židovské rodiny v Londýně. Jak ses dostala k téhle příležitosti a co bylo hlavní náplní Tvých dnů tady?
Manželka je naše vzdálená příbuzná. Odstěhovala se do Londýna a vzala si Izraelce, se kterým měla malou holčičku. Já jsem tam původně jela jako provizorní au-pair, ale protože jsme se nějak špatně domluvili, malá už měla jinou slečnu na hlídání, takže jsem strávila tři týdny jen památkařením a flákáním po městě. Na jednu stranu to bylo fajn a beru to jako důležitý krok k tomu, abych se v cestování trochu otrkala, ale na druhou stranu jsem byla pořád sama, takže to taky nebylo úplně super.
Jak vnímáš po téhle zkušeností židovské náboženství?
Neměla jsem tam moc šancí k náboženství proniknout a popravdě mě v té době ani tyto věci nezajímaly. Zažila jsem jen šabat, ale tím taky moje zkušenosti s judaismem končí.

O rok později jsi navštívila Mexiko, Guatemalu a Belize. Co mě však zarazilo - cestovala jsi sama - bez rodičů, přátel... Jak jsi se k tomuhle poznávacímu zájezdu dostala?
Když řeknu, že jsem jela sama (bez rodičů, přátel), lidé se hned děsí toho, jak jsem jela v sedmnácti na vlastní pěst. :) Ale nejela. Byla jsem s cestovkou, a to navíc ještě v malé skupině deseti postarších lidí, takže jsem si tam připadala skoro jako s rodinou. Vždycky jsem k cestování tíhla a vždycky jsem se chtěla věnovat nějaké kultuře. Když mi strejda, který hodně cestuje, nabídl tento zájezd, nemohla jsem to odmítnout. Bylo to skoro last minute a zaplnila jsem poslední volné místo, takže to bylo i za docela dobrou cenu.

Kdybys měla porovnat tyto tři země, která z nich tě nadchla nejvíce a proč?
Když řeknu Střední Amerika, vždycky se mě každý ptá jen na Mexiko. Jenže podle mě je už hrozně turistické a člověk si ten pobyt nemůže tolik užít jako v zemi, která tolik turistická není. Proto se mi nejvíc líbilo v Guatemale. Přírodou se od Mexika moc neliší, pozůstatky starých civilizací jsou tu taky a mám z ní i ten nejsilnější zážitek - výstup na činnou sopku Pacayu.

V roce 2010 jsi se strýcem na měsíc odcestovala do Indonésie. Odkud přišel tento nápad cesty do těchto míst bez cestovky?
Jak už jsem se zmínila, můj strýc si takhle cestuje už hezkých pár let. Vždycky jsem k němu vzhlížela a vždycky jsem si tajně přála, aby mě vzal s sebou. A když už konečně naznal, že nejsem malá a postarám se o sebe sama, najednou od něj přišla tato nabídka. To se nedalo odmítnout, takový pocit euforie, jako tehdy, jsem snad ještě nezažila. :)

Kdybys měla uvést jedno jediné místo světa, které si Tě během Tvých cest nejvíce získalo, které by to bylo?
To je hrozně těžká otázka. I když se mi v Indonésii hrozně moc líbilo, víc než kdekoli jinde, kam jsem se dostala, stejně je pro mě nejúžasnějším místem právě sopka Pacaya v Guatemale, protože to pro mě byl nejsilnější zážitek.

Jaký byl tvůj nejnepříjemnější zážitek spojený s cestováním?
Nemůžu vybrat ten nejhorší. Na Yukatánu to byla určitě moje spolubydlící - čtyřicetiletá zakomplexovaná zlá anorektička. Dělala mi peklo a díky ní jsem se tam v několika situacích cítila dost mizerně. V Indonésii to byla návštěva muslimské rybářské vesničky, kam turisti nejspíš moc nejezdí. Všude špína, nemoci a smrad. Kolem nás houf lidí, pokřiky, žebrání… Bylo to jiné, než zbytek naší cesty. A taky nepříjemné. Jedna stará paní mi dokonce chytla vlasy a něco křičela. Asi se jí moje zrzavá barva moc nelíbila. Pak mi jinde mou vinou ukradli miliou rupií (cca dva tisíce korun), což taky nebylo moc příjemné. Ale na všechno s odstupem času vzpomínám s úsměvem. Všechno to k něčemu bylo.

Při svém cestování ses setkala se spoustou cizinců. Jaké etnikum tě zaujalo nejvíce? Proč?
Indonésané. Jsou neuvěřitelně optimističtí a ochotní. Cizince milují, hned se s nimi dávají do řeči a jsou neuvěřitelně vnímaví. A znají český fotbal, což je taky hrozně fajn zážitek, když vám začnou vykládat "Republik Ceko? Ya? Baros, Nedved!" :D
Jaké nejoriginálnější suvenýry sis ze svých cest dovezla?
Suvenýry miluju a řekla bych, že už jsem párkrát šla bezhlavě do něčeho, nad čím jsem zpětně kroutila hlavou. Z Guatemaly jsem pro svého bráchu přivezla nádhernou mačetu. Jenže pak jsme ji museli schovávat v mikrobuse, aby ji na hranicích s Belize neobjevili, to bych měla průšvih. Do letadla si ji pak museli vzít moji spolucestující, protože se mi nevešla do tašky. Z Indonésie jsem zase přivezla úžasného balijského draka, který byl ve složeném stavu metr vysoký. A protože je to hrozně křehká věc, musela jsem ho tahat všude s sebou a v letadle mi musel ležet pod sedadlem. Při cestě domů se pak na mě každý díval, co to vlastně vezu.

Návštěva Indonésie tě dle Tvých článků hodně nadchla. Kromě úžasných fotek a vzpomínek sis nechala na lýtko vytetovat gekona. Proč zrovna gekona a jakou spojitost má s Indonésií?
Nad tetováním jsem přemýšlela hodně dlouho, ale odhodlala jsem se k němu až loni. Chtěla jsem tetování ve stylu Indonésie, Polynésie, Maori…, a i když je třeba takový tribal hrozně neumělecký a dost lidí ho haní, mně se prostě tyto jednoduché černé obrazce líbí. Ještěrku jsem si vybrala proto, že jsem se do nich na všech svých dovolených vždycky zamilovala a hrozně ráda jsem je sledovala. V Indonésii je navíc ještěrka symbolem plodnosti. Jenže po pravdě jsem si vybrala naprosto špatný tetovací salon a ten tatér mi to celé zkazil. Takže teď na noze nosím něco, co není moc podle mých přestav a ještě je to nekvalitní.



Studovala jsi střední knihovnickou školu a po roce studia archivnictví na Masarykově univerzitě jsi se rozhodla přihlásit se do Prahy na obor jiný - indonesistiku. Byl to tvůj sen hned po návratu z této části světa, nebo jsi k němu došla později?
Už v dětství jsem chtěla studovat cizí kulturu. Jen se mi moje priority dost měnily. Nejdřív to byl Egypt - historie, kultura. Tenkrát mi bylo asi dvanáct a táhlo se to se mnou možná tak tři roky. Byla jsem nabušená informacemi, ale po čase jsem zjistila, že zrovna Egypt asi nebude to pravé. A pak už se to se mnou táhlo podle toho, kam jsem cestovala - Mexiko, Guatemala a pak Indonésie. Jenže jediná Indonésie mě dokázala tak neuvěřitelně nadchnout, jako žádná jiná země. Takže když jsem se dozvěděla, že se po čtrnácti letech otevírá tento obor, řekla jsem si, že to musím zkusit.

Jak hodnotíš po prvním semestru svůj vysněný studijní obor na Karlově univerzitě?
Jsem neuvěřitelně spokojená. Všechny přednášky mě baví a nemůžu si snad na nic, kromě dojíždění, stěžovat.

Co studium indonestiky konkrétně obnáší? S jakými zajímavými předměty už ses setkala?
Tak primárně je to jazyk. Indonéštinu máme dvakrát týdně dvě hodiny. Máme naprosto skvělou vyučující, takže je studium jazyka hrozně zábavné. A pak jsou to třeba Dějiny Indonésie, Indonéské reálie či Základy antropologie. Všechno jsou to zajímavé přednášky. Příští semestr se těším na Náboženství a magie. Tím, že je nás na oboru jen dvanáct, je to takové rodinné prostředí, a to mi hrozně vyhovuje. Už jsme se sešli i mimo přednášky a ukazovali si fotky z našich cest a tak. Je to fajn.

Jak sis jakožto Brňačka zvykla na studentský život v Praze?
Po pravdě zatím moc nezvykla. Já v té Praze totiž tolik nejsem. Přijedu v pondělí dopoledne a jdu hned na přednášku, ve čtvrtek pak po přednášce odpoledne odjíždím zase domů. Takže je to jen takové přespávání. Ale Praha se mi docela líbí, jen jsou tam všichni hrozně uspěchaní. No a prostě jiní, než my na Moravě.

Ovládáš brněnský hantec?
No, tak rozumím, ale sama bych asi větu nevyplodila. Něco používáme, třeba místo městské části Královo Pole říkáme Kénik, Pražákům říkáme cajzli, brněnská přehrada je Prígl. Ale ono dost výrazů už se prostě nepoužívá. Rozumím tomu, když se řekne "jdu na plnotučný", "vyvětrat kostru" nebo že "zoncna rumpluje", ale že by to někdo ještě teď používal, to už asi ne. :)

Kde vidíš svoji budoucnost? Co všechno můžeš s tímhle oborem v budoucnu dělat?
Na otázku budoucnosti nedokážu odpovědět. Já prostě nevím. A přiznám to. Hrozně by mně třeba lákal terénní výzkum, protože spíš tíhnu k primitivním kulturám v pralese, než k rozvinutým ostrovům a islámu, ale vůbec nevím, jestli budu tak dobrá, abych nějaký udělala. Vím, že jsem si nevybrala obor, díky kterému budu vydělávat miliony, ale jsem ráda, že dělám to, co mě baví. A doufám, že postupem času se zvládnu i na něco specializovat. Zatím je těch vjemů strašně moc a já prostě nevím, co bych chtěla dřív.

Jsou tví spolužáci taky nadšení pro Indonésii tak, jako Ty?
Určitě. Asi ne všichni a nikdo z nás není nadšený stejným způsobem, ale i když někdo víc, někdo míň, určitě najdeme společnou řeč. Někteří v Indonésii strávili delší dobu a někteří tam ještě nebyli vůbec.

Dokázala by sis představit žít v Indonésii?
Lehce se to řekne, že dokázala. Ale myslím, že bych se s kulturním šokem potácela hezkých pár měsíců. Když poslouchám od lidí, kteří tam žili nebo studovali, jak se s tím museli vyrovnávat, běhá mi mráz po zádech, ale přitom bych tam strašně moc chtěla. Klidně hned. Prostě, i když vím, že to asi není jednoduché, jsem hrozně zvědavá a neuvěřitelně mě to láká. Navíc - mám ráda teplo a miluju rýži, co víc je tam potřeba? Snad jen být kuřák, což nejsem. :)



Jak vypadají Tvé cestovatelské plány a sny do budoucna?
Ráda bych se do Indonésie podívala v létě, a to prostřednictvím stáže. Jenže vůbec nevím, jestli se to podaří, protože k tomu potřebuju perfektní angličtinu, kterou bohužel ani zdaleka nemám. Pak bych chtěla vycestovat na studijní program Darmasiswa, a to alespoň na půl roku. No a mimo studium bych se ráda vrátila zpět na úžasnou Sumbu, jela se podívat na Sulawesi a hlavně na Papuu, což je ale spíš takový tajný sen a já vím, že se mi asi nikdy nesplní. Mimo Indonésii mě moc láká Mikronésie a Polynésie a z reálnějších míst Sicílie, která je mou srdcovkou už od dob, co jsem se zajímala o mafii. Ale všechno je to o penězích, žádná z těchto cest není levná a já jsem přece jen chudý student.

Jakých svých vlastností si nejvíce ceníš a které bys naopak ráda změnila?
Nikdy jsem se neuměla sama pochválit a odjakživa na sobě vidím spíš chyby, ale pokusím se. Začnu negativy. :) Ráda bych se zbavila pocitu méněcennosti a taky vlastnosti přibarvování ve vyprávění. Tohle mám asi tak trochu po svém strejdovi. Nevymýšlím si, ale vždycky to vyprávění trochu okořením. Někdy už si říkám, že bych neměla. Taky bych se ráda zbavila své příšerné lenosti a slabé vůle. No a čeho si cením? Tak možná nadšení pro věc.

Co dalšího naplňuje Tvůj volný čas?
Ráda bych se rozepsala a ukázala, jak všestranně nadaná a zajímavá jsem, ale bohužel toho moc nedělám. Chodím do práce, dost času trávím sledováním filmů v autobusech na trase Brno-Praha a zpět. Ráda hraju logické hry na počítači, čtu cestovatelské servery a chodím do filmového klubu na staré trháky.

Jak přežíváš právě probíhající zkouškové období? Máš nějaké osvědčené tipy, jak vyhrát nad nechutí k učení?
Jsem líná se začít učit včas, takže pak dva dny před zkouškou šílím, že nic neumím. Naštěstí mám většinu předmětů dvousemestrální, takže jsem měla samé zápočty a ústní zkoušky jen dvě. Teď už mi chybí jen jedna ústní, která bude asi docela těžká. Jinak ve zkouškovém dělám i to, co obyčejně nedělám vůbec. Kreslím si, sportuju, čtu knížky, piju kafe a dokonce uklízím.

Jaký rozhovor na Ptáme se Tě zaujal zatím nejvíce?
Asi se Shav. Ale teď jsem si všimla, že je nestíhám číst všechny, takže jsem až teď objevila rozhovor s mou oblíbenou Lištičkou. Musím si ho jít hned přečíst. :)

Co bys na závěr vzkázala čtenářům rozhovoru?
Že moc děkuju za tak vyčerpávající otázky. Mile mě to překvapilo a jsem ráda, že jsem se o své názory a hlavně zážitky mohla podělit. Kdo bude mít zájem, ráda ho uvidím u sebe na blogu a budu vděčná hlavně za komentáře, protože bez nich člověk jen těžko zjistí, jaký udělal dojem.

Děkuji za rozhovor!
Staňte se fanouškem blogu PTÁME SE na Facebooku a budete o nových rozhovorech informováni ve výpisu novinek :)
 


Komentáře

1 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 17:09 | Reagovat

Líbí se mi, že procestovala tolik zemí :)
taky bych chtěla cestovat :)
Vypadá sympaticky... :)

2 Monča Monča | Web | 22. ledna 2012 v 17:25 | Reagovat

Je to sympatická blogerka, ta fotka s papoušky je úžasná, ale touhu k cestování zrovna nemám. Dozvěděla jsem se o ní spoustu nového, pěkný rozhovor =)

3 Lištička Lištička | Web | 22. ledna 2012 v 19:58 | Reagovat

Nikolas navštěvuji nesmírně ráda. Je to moc milá a sympatická slečna se zajímavými názory. Od října navíc studujeme na stejné fakultě :-)

4 simka simka | Web | 22. ledna 2012 v 22:32 | Reagovat

Blog téhle blogerky také občas navštěvuji. Mám společnou zálibu, a to cestování, jednou bych se do toho asi ráda vložila, už jsem taky pár zemí procestovala, ale ještě jich na mě spousta čeká. :-)
Rozhovor chválím. ;-)

5 Tril Tril | 23. ledna 2012 v 10:28 | Reagovat

tenhle rozhovor se povedl

6 MIAU MIAU | Web | 23. ledna 2012 v 21:19 | Reagovat

Jé, další moc suprovní rozhovor:) Nikolas je vážně zajímavá holka, obdivuju jeji odvahu a dobrodružnost:) Fotka s papouchama je skvělá:)!!! :-)

7 Karel Karel | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 20:08 | Reagovat

Panečku! To zní jako z pohádky. Dobrodružná duše, cestující světem, zamilující si jednu zem, která jí úplně ovlivní život.
A neskutečně mile mě překvapila skutečnost, že krátce studovala nejen stejnou školu, ale dokonce i stejný obor, který teď studuju já. Kór, když jde o takové nepříliš známé archivnictví! Teď jen doufám, že ten odchod byl opravdu jen z důvodů splnění svého snu... :-)
Zkrátka parádní počtení!

8 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 14:36 | Reagovat

Moc všem děkuju za hezké komentáře :)

[7]: Ne ne, bohužel bych z archivnictví odešla, i kdybych se do Prahy na tento obor nedostala. Latina, němčina a pro mně nic neříkající přednášky, mi moc nevyhovovaly. Ale obdivuju lidi, kteří jsou schopní to tam vydržet, nebo si to dokonce zamilovat :)

9 Karel Karel | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 15:50 | Reagovat

[8]: Tož to je pak pech! Latina v podání Švandy Dudáka je boj, to je fakt. Koneckonců zrovna v pátek mě čeká poslední zápočet - právě z latiny. Němčina je další strašák. Naštěstí jsme tam vychytali nějakou čerstvou magystrini, která od nás ani nějaké zázraky nečeká. Alespoň zatím. Důkazem budiž, že mi prošlo u zápočtu zoufalé, trojitě napsané "Ich bin ein fisch!" :-)

Ale zbytek mě naštěstí vesměs baví. Asi hlavně díky super přednášejícím stylu pánů Svitáka a Vašků, kteří mají svůj osobitý výklad, který zaujme...  no budu doufat, že se to ve mě taky nezlomí a úspěšně to tam dobojuju... :-)

A tobě přeju ať tě to teda v té Praze baví i nadále! Páč když něco člověka baví, je už jen malý krůček k tomu, aby v dané věci byl úspěšným. :-)

10 Gabrina Gabrina | E-mail | Web | 20. března 2012 v 16:39 | Reagovat

Její blog navštěvuji nesmírně ráda, protože mám cestování také ráda. ;-)

11 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 23. dubna 2012 v 11:02 | Reagovat

Slečna cestovatelka opravdu zaujala. spíš bych se jí ptala na Guatemalu a Belize, než na Mexiko. :)

12 Any Any | E-mail | Web | 23. července 2012 v 19:30 | Reagovat

Dalo to trochu zabrať, ale zhlta som to na jeden šup :) Príjemné čítanie

13 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 23. září 2012 v 1:56 | Reagovat

ten obor skutečně existuje? :)

14 Petr Petr | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 15:08 | Reagovat

Moc hezká blogerka, taky se mi líbí, i to jak cestuje. Pro ě bylo maximum dovolená na karpathosu v řecku a ještě k tomu letadlem. taky bych chtěl takhle cestovat

15 FernizTat FernizTat | E-mail | 7. března 2017 v 12:33 | Reagovat

cialis and woman
http://cialiswithoutdoctorsprescriptions.org - cialis without a doctor prescription usa
  cialis 20mg interests
<a href="http://cialiswithoutdoctorsprescriptions.org">cialis without a doctor's prescription
</a> - how to overcome ed
cialis overdose

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama