Rozhovor: ŠÁRKA ŠKACHOVÁ

26. února 2012 v 19:00

Je tady další rozhovor! V roli zpovídané se tentokrát ocitla královna českých foodblogů Šárka Škachová, která spřádá své kulinářské pastvy pro oči i chuťové buňky na adresách

http://dolcevita.blog.cz a www.gurmanka.cz



Váš blog existuje již od roku 2006. Jak jste se dostala k blogování?
Úplnou náhodou. Objevila jsem blog.cz a návod na snadné založení webových stránek s velmi snadným uživatelským rozhraním. Elegantně jsem tím obešla svůj mindrák, že bez určitých znalostí se web založit nedá. Udělala jsem si soukromý prostor pro své vlastní myšlenky, názory, fotografie - prostě střípky ze života, skládané jen tak pro potěšení sobě a mých nejbližších. S blogem jsem neměla žádné velké plány a vlastně jsem ani nepřemýšlela o tom, zda budu mít trpělivost na něm pracovat a udržovat ho při životě. To je na takovém blogu nejhezčí. Vlastně nikdy nevíme, k čemu nám může být dobrý :-) Nikdy by mě nenapadlo, že mezi cca 1 milionem založených blogů se ten můj propracuje úplně na první příčku v návštěvnosti. V současné době návštěvnost na stránkách blogu www.dolcevita.blog.cz překročila číslo 3 000 000. Velmi si toho vážím a snažím se na komentáře osobně reagovat, což je někdy složité a časově náročné, ale dělám to ráda.

Byl Váš blog už od samotného začátku o vaření?
V podstatě tomu tak bylo. Snažila jsem se o to, aby byl užitečný i mým přátelům, se kterými jsem trávila čas a nikdy se to neobešlo bez dobrého jídla a zábavy. Některé recepty jsem jim touto formou popsala a prostřednictvím blogu je poslala dál. Hlavním cílem ale bylo, aby můj blog také sloužil mým dcerám, které si tak mohou přivonět k domovu, neboť nás vzdušnou čarou dělí tisíce kilometrů. Vždycky mě bavilo psát si do šuplíku a blog mi dal příležitost dělat to jinak.


Čočkové kuličky s mandlovou strouhankou

Pamatujete si ještě, v kolika letech jste se dostala k vaření? Jaké bylo první jídlo, které jste připravila? Kdo byl Vaším nejlepším učitelem?
Byly doby, kdy jsem se kuchyni tak trochu vyhýbala. Koukala jsem pod ruku babičce a mamce, ale vaření jsem nebrala zase tak vážně. Jako mladá jsem toho moc neuměla. Zvládla jsem jen takový chabý základ. Vykouzlit bramboračku, oloupat a uvařit brambory, osmažit řízek - to nebyl až takový problém. Ale tam někde mé kuchařské dovednosti končily. Strašně ráda jsem sbírala recepty. A to od doby, co si na sebe pamatuji. Říkala jsem si, že se mi jednou budou hodit a ty nejlepší vyzkouším. Pročítala jsem je a vysnívala si chutě. Často jsem neměla vůbec ponětí, jak některé suroviny vypadají a jak chutnají. Gastronomie mi připadala jako velká říše fantazie a velice ráda jsem si listovala i starými kuchařkami. Po babičce jsem jich několik podědila a mám je dodnes. Nejlepším učitelem mi byly knihy. S nimi jsem se dostala ještě dál od domácího stolu a to bylo vzrušující. V dobách mého mládí se na knihy stály dlouhé fronty :-)

Je vaření jen Vaším koníčkem nebo i povoláním?
Vaření je součást rodinného i společenského života. Udržuje rodinu, hýčká přátele. Dá se říct, že je mi koníčkem, ale v průběhu života se mi stalo i něčím víc. Je to zábava, trochu umění, ale hlavně má srdeční záležitost.

Působíte i na doméně gurmanka.cz. Rozlišujete nějak práci na blogu a zde, nebo jsou obě stránky propojené? V čem jsou jiné?
Stránky jsou v podstatě stejné, ale na stránkách Gurmánka.cz mám víc prostoru dělat si věci po svém a dle vlastního uvážení i propagovat reklamou takové firmy či produkty, o kterých si myslím, že za to stojí. Blog má jistá omezení a nebylo by možné na něm zprovoznit objednávkový formulář pro prodej mých knih a kalendářů, které vydávám. To se dalo udělat jenom na vlastním webu, proto ho mám. Snažím se oba blogy vzájemně propojit. Tam, kde je to vhodné, použiji link a odkáži na článek, který byl např. zveřejněn na stránkách Šárčiny školy vaření nebo naopak.


Plněná jarní kuřátka v nádivce

Je o vás známo, že jste žila nějakou dobu v zahraničí, konkrétně ve Švýcarsku, kde jste se stala spolumajitelkou hotelu a šéfkuchařkou. Jak jste se k této práci snů dostala a proč jste ji nakonec opustila a vrátila se zpátky do Čech?
Do Švýcarska mě zanesl osud. Můj muž byl majitelem romantického hotelu s restaurací v malebném údolí na hranici Švýcarska s Francií. Tady už byl jenom krůček otevřít dveře do opravdové profesionální kuchyně. Celý příběh by byl mnohem delší, ale rozhodla jsem se, že ho poodhalím ve své knize, kterou bych ráda doplnila i o tradiční recepty a zážitky, které voní zemí, ve které jsem žila a stále se tam ráda vracím. Návrat ze Švýcarska zpět do Čech byl paradoxně způsoben tím, že náš podnik prosperoval a stával se stále známějším. O lukrativní podnik začal být čím dál tím větší zájem, a tak se stalo, že se objevil člověk, který usiloval o jeho koupi. S jeho chodem bylo tím pádem i čím dál tím víc práce, proto jsme se rozhodli nakonec, po rozumné úvaze, prodat. Souběžně s tímto podnikáním vlastnil můj muž firmu v Čechách, kde se věnoval své inženýrské činnosti, a tak nás to po letech přivedlo zpátky domů. Pořídili jsme si velkou venkovskou usedlost v srdci jižních Čech a já se zase ponořila do své původní ekonomické profese a našla jsem i čas na pár aktivit, které mě baví. A jednou z nich je i psaní, fotografování a vaření. Dnes se z mého hobby stala příjemná práce.

Vydala jste knihu Rande s gurmánkou v české kuchyni. Byla cesta k jejímu vydání dlouhá a složitá? Chystáte nějaké další knihy?
Než se kniha narodí, nikdy to není tak jednoduché, ale práce na knize byla nesmírně zajímavá věc. Držet ještě horký výtisk vlastní knihy v ruce je pěkný pocit, protože knihy tak zvláštně voní. A pokud jde o kuchařku, je ta vůně ještě o něco intenzivnější. Největší radost mám z toho, že se kniha líbí a slouží svému účelu. Díky blogu jsem v přímém kontaktu se svými čtenáři a sama se starám o její distribuci. S každou došlou objednávkou mi přijde i pár milých a pochvalných slov navíc. Takové hezké pouto se čtenářem bych přála každé knize. Kniha Rande s gurmánkou v české kuchyni vyšla v roce 2008 v nákladu 15.000 ks, ale pro neustálý zájem čtenářů uvažuji o dotisku. V plánu mám vydat další díl a ráda bych poodhalila ve své připravované knize střípky ze života ve Švýcarsku a okořenila je i zajímavými místními recepty.



Jste také autorkou kalendářů pro letošní rok "Sladký rok 2012" a "Rande s gurmánkou 2012 - mix receptur" a také pro následující rok připravujete další kalendáře. Jaké recepty můžeme v kalendářích očekávat?
Kalendáře se vydávají již od roku 2010. Každoročně se jich prodá mnoho výtisků, proto již nyní připravuji kalendáře pro rok 2013. Mít celý rok na očích kalendář s dobrým jídlem není k zahození. Jsou takovým malým doplňkem k mé knize Rande s gurmánkou a jsem ráda za možnost je každoročně vytvářet. Snažím se v nich publikovat recepty poplatné dané sezóně a sestavovat je tak, aby všechny použité suroviny byly snadno dostupné.



Přispíváte pravidelně do spousty novin, časopisů a magazínů (Svět potravin, MF Dnes, Lidové noviny, DIAstyl, Houbař, Farmářské tržiště atd.) Neuvažovala jste někdy o založení svého vlastního plátku?
Vzhledem k mé vytíženosti jinde jsem s takovou myšlenkou úplně vážně koketovat nezačala, i když by to mohl být zajímavý projekt a nějaký nápad bych rozhodně měla. Založila jsem si vlastní nakladatelství a své knihy si vydávám sama.

Co si myslíte o stravovacích návycích Čechů?
Stravování formuje uspěchaná doba, která přeje fastfoodům. Pro svou snadnou dostupnost se staly pilířem naší stravy. S tím se dá jen těžko něco dělat, pokud si neuvědomíme, co vlastně za své peníze dostáváme a co dostat chceme. O jídle je třeba přemýšlet trochu jinak. Jídlo vyjadřuje emoce a je třeba být "Food positive", abychom pochopili, jakou sílu má značka "made in doma" … (podpora lokální produkce a snaha o udržení gastronomických tradic, ve kterých je odkaz našich předků). Je důležité naprosto vždy upřednostnit kvalitu před kvantitou. Naštěstí mnoho Čechů bere stravování velmi vážně, ale je pochopitelné, že moderní uspěchaná doba formuje i naše stravovací návyky, které nejsou nejlepší.

Jaký je Váš názor na vegetariánství?
Můj vztah je k němu rozhodně kladný. Mnohá vegetariánská jídla mám ráda a sama je i velmi často připravuji. Rostlinná potrava je bohatá a rozmanitá, takže si dokážu představit, že bych se tímto způsobem stravovala a nestrádala. Určitě tak polovinu z týdne jíme jídla bez masa, protože nám to tak vyhovuje. Červené maso velmi často nahrazujeme kvalitní rybou. Jídelníček bez absence zeleniny si nedokážu vůbec představit. Téměř každé jídlo u nás začíná salátovým rituálem, což je ten nejlepší první chod za každé situace.



Spousta lidí se Vás určitě ptá na Vaše nejoblíbenější jídlo. Je však naopak nějaké jídlo, které nedáte do pusy?
V podstatě nemám žádný seznam jídel, která bych z nějakého důvodu nejedla. Vyhýbám se nekvalitním potravinám a určitě bych nikdy vědomě nejedla psa a koně. Baví mě ochutnávat exotické lahůdky - tomu se nikdy nebráním. Rozšiřuje to naši chuťovou paměť :-)

Upřednostňujete českou kuchyni nebo nepohrdnete ani těmi světovými? Jaká patří mezi Vaše nejoblíbenější?
Jsem rozhodně patriot a velký obhájce tradiční a poctivé české kuchyně, ale: obdivuji se každé kuchyni, která umí využít lokální produkty a zpracovat je tak, že se stanou nosnou kostrou místní kuchyně. Proto mám ráda italskou kuchyni pro její obrovskou pestrost a proměnlivost region od regionu. Je mi blízký středomořský způsob života a stravování. Obdivuji se francouzské preciznosti a požitkářství. Indická kuchyně je velká a voňavá kořenka světa. Chutná mi čínská kuchyně a velmi často ji doma připravuji. Blízká je mi sousední rakouská kuchyně se svou císařskou noblesou, která ji formovala. A odtud už je jenom kousek k té naší české, na kterou nedám dopustit. Mé milé Švýcarsko považuji za gastronomicky nejgeniálnější a nejbohatší území. Je to křižovatka místní tradiční kuchyně se špičkově zpracovanými produkty. Je tu patrný italský a francouzský vliv, a to je něco, co v jiné kuchyni na jednom stole prostě nenajdete.


Jarní slaný koláč

Českou kuchyni jsem si zamilovala a její potenciál pochopila až nyní. Na naše tradiční speciality musíme být patřičně hrdi. Nikde jinde na světě se s nimi nesetkáme a jak moc nám mohou chybět, to vědí ti, kteří byli nuceni se na čas z republiky odstěhovat jinam a okusili pocit, jaké to je, když postrádáme něco, co je nám blízké. Každému se musí zastesknout po dobrém českém chlebu, svíčkové s nadýchaným knedlíkem, po vůni švestkových knedlíků …. alespoň jednou jedinkrát. Je to vůně našeho domova. Byly doby, kdy česká kuchyně v Evropě hodně znamenala. Zasloužila by si, abychom ji zase vrátili tam, kam patří.

Jaké bylo nejzajímavější jídlo nebo potravinu jste kdy ochutnala?
Velmi silně na mě působí i prostředí, kde jídlo jím a s kým. To sytí duši stejně dobře jako dobré jídlo. Nelibuji si v příliš exotických lahůdkách a vůbec mi nevadí, že netuším, jak chutná opičí mozek nebo tlustý masitý červ. Ústřice mi nepřijdou zase tak inspirativní, když k nim nebudu mít dobrou společnost a šampaňské :-) Za nejpozoruhodnější potravinu považuji vzácnou cibetkovou kávu z Indonésie, zvanou Kopi Luwak. Její zrnka se totiž nesbírají na kávových plantážích, jak je to obvyklé, ale ručně se vybírají z trusu divoké cibetky Luwak :-) http://www.cibetkova-kava.info/
Počítám se mezi velké milovníky kávy a tak jsem ji ochutnat prostě musela.

Odkud čerpáte inspiraci a nápady pro nové recepty?
Ráda tvořím nové kombinace chutí, ale snažím se to dělat citlivě, aby chutě harmonizovaly. Stačí vnímat roční období, potom to tvoření jde samo. V létě si najdu čas na zpracování ovoce z našeho sadu a do zavařenin s chutí zakomponuji i bylinky a koření - ryngle s levandulovými kvítky, meruňky s meduňkou, švestky s vlašskými ořechy a špetkou skořice, atd. Takové kreativní tvoření mě baví a vaření k tomu dává obrovský prostor. Nemusí jít jen o sladké letní suvenýry pod víčky zavařovacích skleniček. Stačí se naučit používat bylinky a hned je to vaření voňavější. V našem klimatickém pásmu jich roste dost a kdo se spřátelí s běžnými druhy, může se vydat cestou po stopách divokých bylin do přírody. A to je jen jeden směr, kterým se můžeme za inspirací ubírat. Jsou tu desítky skvělých kuchařských knih, které zachytily poctivý a nápaditý přístup k vaření a možná někoho překvapí, že česká kuchyně nebyla jenom hromada kalorického a tučného jídla, ale především velmi sofistikovaná záležitost, ze které se dá neúnavně čerpat i dnes a zapomenuté recepty uvést do praxe v moderním podání.


Plněné kulaté cuketky

Kolik času průměrně strávíte denně v kuchyni?
Snažím se minimálně jedno teplé jídlo denně připravit ve své kuchyni. Když jsem doma, toto pravidlo takřka nikdy neporušuji a dokážu připravit do půl hodinky vždy něco chutného. Mám ráda domácí pohodu a právě "jídlo" k ní tou největší měrou přispívá. Když vařím, vytvářím doma dobrou atmosféru a času nelituji. Jsou to ty nejlepší chvilky, když si sedneme ke stolu, vypustíme z hlavy všechny starosti a povinnosti, nalijeme si skleničku dobrého vína a pustíme se do hovoru. Společné jídlo a stolování udržuje vztah a činí ho intimnějším. O své kuchyni říkám, že je srdcem našeho domu a když v ní pravidelně vařím, je to přesně to, co "srdci" prospívá. U nás doma je v kuchyni slyšet pravidelný srdeční rytmus :-)

Myslíte, že to byl právě blog, který nastartoval Vaši kuchařskou kariéru?
Určitě ne. Zvolila jsem naprosto obrácený postup. Někdo si blog možná zakládá účelově, aby mohl demonstrovat svou lásku k jídlu a dostat se tak skrze jídlo snáz ke svému cíli. Je doba gastronomického boomu, to nejde přehlédnout. Já to vzala úplně jinou cestou. Nejprve jsem v sobě objevila lásku pro jídlo. To se stalo dávno, někdy v dětství. Postupem doby jsem našla odvahu se pustit do zkoumání tajů přípravy dobrého jídla. To byl proces daleko delší a ne vždy se mi všechno dařilo tak, jak bych si bývala přála. Nenechala jsem se odradit a hledala vždy tu ideální cestu, která mě nakonec dovedla ke zjištění, že uvařit dokážu. Jídlo je cesta k přátelství, životní pohodě a mě přivedlo i ke své lásce a velkému snu. Odstěhovala jsem se do Švýcarska za svým mužem a spolu jsme vedli hotel s restaurací na kouzelném místě Moulin Neuf. Zprvu jsem si nemyslela, že bych se dokázala o kuchyň postarat sama, ale stalo se, že jsem to zkusila a obstála. Rozhodně to nebylo lehké, ale byla to práce plná uspokojení, radosti, pohody a neskutečné dřiny. I o tom to vaření v profesionálním světě je :-)
Blog jsem si založila až v naprosto jiné, další etapě mého života. V té době se slovo "blog a foodbloger" tak často neskloňovalo. Dnes má můj foodblog 7 blogových let.



Jste úspěšná žena, dosáhla jste spousty cílů a uznání. Je však ještě nějaký sen, který čeká na vyplnění?
Člověk musí mít sny, aby měl chuť do života. Mít nějaký sen je vlastně smyslem našeho bytí. Sen je náš cíl, touha, plamínek života. Sny by neměly nikdy zhasnout jen proto, že jim nevěří někdo druhý. Sny dokáží změnit naše myšlenky a myšlenky mění životní směr. Pořád si o něčem sním, ale je pravda, že mnohé sny se mi už opravdu splnily. Někdy si říkám, že o tom jsem si nikdy ani nesnila :-) Pro každý sen je třeba něco udělat, protože pouhý sen je jako sůl bez chleba.

Jaké jsou Vaše další zájmy mimo vaření a blogování?
Péče o dobré rodinné vztahy, cestování, fotografování, naše zvířata, literatura, dobré jídlo a víno, má práce - zájmů mám mnoho. Bydlím ve velkém domě, kde je nutno být profesí poloviční zahradník a tak dotek přírody vnímám už za naším plotem. K přírodě mám blízko a mám ji ráda, proto s ní nezacházím jako pán s otrokem, ale snažím se být její součástí.

Co byste vzkázala čtenářům tohoto rozhovoru?
Nejnebezpečnější zbraň naší doby je vidlička! A tou na sebe míří každý sám. Je třeba pečlivě vážit, co stojí za to strčit do úst.
Bohužel doba nám to nikterak neusnadňuje a plno potravin je téměř zdraví škodlivých. Vybírejte pečlivě a nešiďte se. Zdraví je totiž to jediné, do čeho má smysl investovat.
Tak si nechte za každé situace chutnat!
To Vám všem přeje Šárka Škachová


Jahodový tataráček

Poslední otázku položila naslepo minulá zpovídaná, Mami: Nemáte někdy pocit, že váš blog žije víc než vy?
Takový pocit nemám, a jsem ráda, že si blog držím přesně tam, kde má být. Je to jen stín mého skutečného reálného života. Jakmile o něčem píši, není to spřádání snů a nápadů, na které teprve budu muset najít sílu a čas, ale je to přesně naopak. To, co prožiji, o tom ve volné chvilce píšu na blog. Foodblog je prostor, kde si zpětně mohu prohlédnout všechny své "hříchy", vyvedené v barvách :-) Krásně se mi vyjeví všechny dobroty, které se objevily na mém stole a současně s nimi i atmosféra, která panovala u stolu.

Kdyby otázka byla myšlena tak, zda nemám pocit, že můj blog je schopen žít i bez mé pomoci, na tu bych musela odpovědět kladně. Ano. Myslím si, že některé zveřejněné příspěvky posloužily v realitě někomu jinému a tím pádem žijí svým dalším životem, který už já sama nemohu ovlivnit. Mohu si jen přát, aby u toho zažívali stejně příjemné pocity, jako já, když jsem se rozhodla právě tento příspěvek zveřejnit a doporučit.

Děkuji za rozhovor!

Staňte se fanouškem blogu PTÁME SE na Facebooku a budete o nových rozhovorech informováni ve výpisu novinek :)

 


Komentáře

1 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 26. února 2012 v 19:56 | Reagovat

Oh, Indonésie... Cibetková káva je úžasná a její ochutnání byl zajímavý zážitek, i když rozhodně nejsem kávový gurmán. Navíc pokud se někdo do Indonésie dostane a má možnost se jet podívat na výrobu cibetkové kávy, určitě neváhejte. Je zajímavé vidět postup a ta milá zvířátka, díky nimž je tato káva tak úžasná.

P.S.: Jahodový tataráček bych si dala hned! :)
Jinak k rozhovoru - Šárku mám moc ráda a její recepty si ráda pročítám. Moc nevařím, ale není špatné mít kde najít dobré nápady. Jako osoba je mi taky moc sympatická a rozhovor se povedl.

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 27. února 2012 v 17:43 | Reagovat

Nad blogy paní Šárky často slintám :) Méně často (nejsem paní naší kuchyně), ale o to radši, se podle ní pokouším něco ukuchtit. I když to dopadá dost bloudovsky :)
S vidličkou jakožto zbraní je to svatá pravda. Ale ještě nebezpečnější jsou ruce, těma proti sobě útočím já, když mám fastfoodový období...ale těžko, těžko se tomu bránit :)

A Mami vymyslela prima otázku :)

3 Johanka Johanka | Web | 27. února 2012 v 18:32 | Reagovat

Ještě jsem v sobě neobjevila gurmána, ale o Šárce slyším poslední dobou ze všech stran...zřejmě tedy předznamenává mé kulinářské období :) Mimochodem, velmi se mi líbí její postoj k vegetariánství, který je o to cennější, že sama maso jí. Velmi plodný rozhovor!

4 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 28. března 2012 v 17:14 | Reagovat

Nakouknu na to, jistě ano, jelikož má maličkost se díky aupairkování přenesla přes "já na to maso šahat nebudu!!!" a docela by se mi hodily nějaké tipy na jídla. Třeba i pro lidi, kteří jsou alergičtí na lepek a laktózu.

5 Lady Diabolus Mortem Lady Diabolus Mortem | Web | 31. března 2012 v 14:05 | Reagovat

Páni, jen jsem to dočetla, dostala jsem příšerný hlad. :) Do teď jsem se vlastně vaření úspěšně vyhýbala, jelikož tohle u nás obstarává otec a já mám na vaření, myslím, ještě dost času, ale nyní mne láká představa něco si udělat sama.

6 TAMRA TAMRA | Web | 18. června 2015 v 13:36 | Reagovat

help financial půjčka :-P

7 pbenson pbenson | Web | 20. června 2015 v 14:54 | Reagovat

půjčka online horní cerekev :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama